:)

Prosinec 2012

Silvestrovské kecy

31. prosince 2012 v 18:41 | (kori-baka) Nekoni |  Novinky a jiné
Ahoj people :)
Pokud si tohle někdo přečte, budu moc ráda :) První a ta hlavní věc, kterou bych chtěla napsat, je, že vám přeji vše nej do nového roku, kdy nás bohužel nečeká další apokalypsa, ale snad se něco stejně pozitivního najde. Taky si užijte Silvestr, každý tak, aby se vám to líbilo :) Já například sedím zavřená v pokoji, poslouchám trancy (protože mám nové sluchátka ^^ ) a kreslím. To mi stačí ke štěstí úplně bohatě. Najděte si svůj způsob a netropte hlouposti, pokud se opijete :D Taky bych vám chtěla popřát, ať najdete svůj smysl, protože mě se to povedlo. Žiju pro hudbu a beru si příklad z Nanami (Uta no Prince-sama) a z Kasane Teto, abych neztrácela naději :) Přeji vám to samé :) A taky abyste se měli vždy na koho obrátit, jako já na Naoko-chan.
Vaše Nekoni-chan

Nečtěte to... Jen kecy...

27. prosince 2012 v 21:28 | (dost, prosím...) Nekoni |  Novinky a jiné
No, a jsem sama... To už nemá cenu... Vážně jsem jen terč a záchrana před nudou... Kdybych pro někoho něco znamenala, neodkopnul by mě, když ho jednou za uherský rok potřebuju... Itai... Itai! To už vážně není nikdo, kdo by mě mohl zachránit? Už jsem si zvykla, že nikomu nemůžu věřit, tak proč já hloupá dělám znovu stejnou chybu? A proč to vlastně píšu? Pomoc -.-
Stejně, není to divné? Nepotřebuje mě a nikdy to nenapíše, ani neřekne. Já to "nepotřebuju tě!" opakuju pořád dokola, a přitom... -.- Domyslete si to... Někoho... Potřebuju... Prosím! Možná se tomu bráním proto, že nechci, abych něco cítila... Nechci mít důvod k té bolesti...

Nightcore - Missing cz

19. prosince 2012 v 22:29 | (kunoichi) Nekoni |  moje překlady
Nemohla jsem si pomoct, stejně už překládám skoro všechno... Tohle bylo dneska dost pravděpodobné, kdyby mě můj pán neodmítl... Asi si ještě budu muset pár dní počkat, až to budu moct upřímně zazpívat
Omluvám se, prosím odpusť mi
ale znova doma nebudu
Možná jednou vzhlédneš
A, sotva při vědomí, mluvíš k nikomu.
"Nechybí něco?"
Nebudeš plakat, kdybych nebyla, to vím
zapomněl jsi na mě před takovou dobou.
Jsem tak nepotřebná..?
Jsem tak nevýznamná..?
Nechybí něco?
Nechybím někomu?
I když jsem oběť
Nebudeš se pro mě snažit, ne teď
i když bych zemřela, abych věděla, že mě miluješ
Jsem úplně sama
Nechybím někomu?
Omluvám se, prosím odpusť mi
ale nechci být znovu doma
vím, co si děláš
Dýchala jsem zhluboka a vykřikla
"Nechybí něco?...
Nechybím někomu?"
I když jsem oběť
Nebudeš se pro mě snažit, ne teď
i když bych zemřela, abych věděla, že mě miluješ
Jsem úplně sama
Nechybím někomu?
Když budu krvácet, budu krvácet
vím, že se nestaráš
a kdybych spala, jen abych o tobě snila
probudím se tam bez tebe
Nechybí něco?
Není něco...
I když jsem oběť
Nebudeš se pro mě snažit, ne teď
i když bych zemřela, abych věděla, že mě miluješ
Jsem úplně sama
Nechybí něco?
Nechybím někomu?

DNAngel - Rakuen Fanatic cz

16. prosince 2012 v 22:04 | (wingless) Nekoni |  moje překlady
Nech mě chytit tě do mé pasti
Tady, v místnosti bez oken
V hříchu mě můžeš barvit
v této nejvyšší lásce

S mečem potěšení
uříznu svá křídla

Tělo i duše zmizí společně
ve věčném ráji.
Tancuj v extázi
a plakej černé slzy
Aah... Krásné...

Kdybych se mohl natáhnout, s radostí,
se sladkou bolestí.

Rozložím přes tebe
křídla, které jsem vytrh
a lehnu si s tebou.
A teď, pro toho, kdo je tak důležitý
nech mne obléct si můj kříž.

Dám ti svobodu,
tu přetékající touhu,
a pak, poprvé
zvonkohra požehnání zazní.
Aah... Krásné...


Bases ve stylu vocaloidu..

12. prosince 2012 v 22:34 | (still nothing) Nekoni |  Ode mě k vám
Byla bych ráda, kdyby se na to někdo podíval a vydržel až do konce, protože se tam objevuje i můj originální Vocaloid OC kostým.. A poslední obrázek je tak trochu dáreček, protože jsou tam ti, co si nejspíš (možná... teda... jen výjmečně...) všimnou, že tam jsou, a já...

Kasane Teto - I cz

12. prosince 2012 v 21:43 | (still nothing) Nekoni |  moje překlady
Je to dojemné, ale takové kecy...

Znám mystický způsob, jakým to skrývala
Vím, jak předstírá hněv
Snažila jsem se to všechno pochopit
Ale myslím, že jsem jen hlupák plný naděje...
Pro ni nejsem nic.
Nebyly jsme nic
Jen základní test
experiment
Vím, že to nemá smysl
Vím, že je to bezcenné
Ale nevzdám se
Nevydám se
Nenechám ho ukrást mi tě
Zachráním tě
A pak mě budeš milovat
Nenechám tě tohle si dělat
Zachráním tě
Spolu jsme dokonalé
Nechápu, proč neposlouchá
Bojuji opuštěnou bitvu
Zkouším jí ukázat, jak se cítím
Ale myslím, že jsem jen hlupák plný naděje...
Pro ni nejsem nic
Nebyly jsme nic
Jen základní test
experiment
Vím, že to nemá smysl
Vím, že je to bezcenné
Ale nevzdám se
Nevydám se
Nenechám ho ukrást mi tě
Zachráním tě
A pak mě budeš milovat
Nenechám tě tohle si dělat
Zachráním tě
Spolu jsme dokonalé
Uvidíš
nakonec to
budeme jen my dvě
Až do konce světa
Chci tě
Moc tě potřebuji
Nezapomenu na tebe
Jsi mé útočiště
Nenechám ho ukrást mi tě
Zachráním tě
A pak mě budeš milovat
Nenechám tě tohle si dělat
Zachráním tě
Spolu jsme dokonalé

Megurine Luka - Just be friends cz

9. prosince 2012 v 16:17 | (kunoichi) Nekoni |  moje překlady
No, písnička na požádání, ale stejně by mi asi došlo, že by bylo dobré ji přeložit... A musím se přiznat, že do té doby, než jsem ji přeložila, jsem ji nechápala... Enjoy :)
Být jen přátelé, vše, co budeme dělat
Být jen přátelé, je čas říct si sbohem
Být jen přátelé, vše, co budeme dělat
Být jen přátelé, být jen přátelé...
Včera brzy ráno mi to přišlo na mysl
Jako kdybych sbírala kousky rozbitého skla
Co to sakra je? Kape to z mého pořezaného prstu
Je to to, v co jsme doopravdy doufali?
Věděla jsem to v hloubi mého srdce
Nejlepší rozhodnutí bude to nejtěžší
To, jak miluji sebe, to odmítá a opakuje svůj odpor
Kdy bych ti to mohla povědět?
V pomalu rozpadajícím se světě
bojuji, ale je jen jediná cesta
Vyřezávám tvé vybledlé úsmsěv, vytáhnu zástrčku
Křičím svým chraptivým hlasem
marný odskok a rezonující ozvěna
Nic nakonec není pryč z mého odpoutaného já
Náhody, které nás spojily, degenerují v tmu a jsou rozbité na kousky
"Nezáleží na to, co děláme, život je prostě takový," mumlala jsem
Něčí slzy stékají po vysušených tvářích
Vše, co budeme dělat, být jen přátelé
Je čas říct si sbohem, být jen přátelé
Vše, co budeme dělat, být jen přátelé
Být jen přátelé, být jen přátelé...
Včera mě tichá noc přinutila uvědomit si
bude to na nic, sbírat spadlé okvětní lístky
Protože nikdy znovu nevykvetu
Je to malé, ale už mrtvé, na mých dlaních
Náš čas se kdysi zastavil
Pamatuji si dobu, kdy jsme se poprvé potkali, a tvůj milý úsměv
Vychovávali jsme staré zvyky a ubližovali si tak, jak jen to bylo možné
Naše myšlenky jsou plné trnů
S tímto pokračuujícím nudným vztahem
Nemohu úplně svou mysl změnit
Pořád tě miluji, nechci být od tebe oddělená, ale musím ti říct
V mé hlavě silně prší
Jsem omráčená, stojím mrtvá a mé vidění je rozmazané
Navzdory mému odhodlání bolest stále proniká
Pouto mezi námi se rozpojilo a každým dnem umírá
Sbohem srdíčko, je konec
Musíme nenávratně odejít
Jen jednou, jen jednou
by se mi mohlo přání splnit
Budu zrozena znovu a znovu, a uvidím tě v těch dnech
Křičím svým chraptivým hlasem
marný odskok a rezonující ozvěna
Nic nakonec není pryč z mého odpoutaného já
Pouto mezi námi se rozpojilo a každým dnem umírá
Sbohem srdíčko, je konec
Musíme nenávratně odejít
je úplný konec

Hatsune Miku - A moonlit bear cz

6. prosince 2012 v 7:50 | (kunoichi) Nekoni |  moje překlady
Nevím, proč jsem to přeložila...
Na temném, temném kraji lesa
Zvedla jsem nějaké červené, červené ovoce
Určitě je to od samotného boha
úžasný, úžasný dárek.
Bude šťastný, když je vezmu zpátky?
Nejspíš bude plakat radostí.
Měsíc je dnes moc krásný
Rychle, rychle, půjdeme zpět.
Protože na temné noci, jako je tahle
vycházejí ven děsiví medvědi.
Našla jsem je, přes velkou bolest.
Nakonec jsem je nalezla.
Nikomu, nikomu
je nechci nikdy předat.
Na lesní cestě kde kvetou kvštiny, já utíkám a utíkám
Celou dobu pevně držím své červené ovoce.
Když se takhle vrátím, on a já
budeme určitě šťastní.
Ale za mnou, dělající děsivý obličej
byl medvěd a honil mě.
Prosím, prosím, odpusť mi.
Prosím, nech mě utéct.
Věděla jsem to. Po pravdě, tohle ovoce
je poklad medvědů.
Utíkám, utíkám a klopýtám okolo
Nepředám tohle štěstí.
Měsíc osvítil medvědovu podobu.
Černý stím postupuje na mě
Pravá cesta už je ztracena,
I tak dál utíkám, jen dál utíkám
Plakala jsem, medvěd plakal
A dvojí ovoce taky plakalo.
Konečně jsem dorazila, domov, sladký domov
Nežně se usmíval, ale
když uviděl ovoce, které jsem držela,
tvářil se velmi smutně.
Poslouchej, naše děti nejsou už
součástí tohoto světa.
Prosím vrať tyto děti
na stranu jejich vlastní matky.
*křik*
Nevědomky, pravda, se svými tesáky a drápy
mě roztrhala. Dokonce tak,
toto teplé, něžné ovoce,
Chcije držet bez ohledu na to, co.
Bože, vlastníma rukama, jsem
se dopustila neodpustitelného zločinu.
"Stále to můžeš vyřešit, pokud to uděláš hned."
Ačkoli to řekl,
"Je to k ničemu! Protože, už ..."
Ležící mimo náš dům byla
mrtvola medvěda (ženy).
Vedle ní, malá skleněná láhev
Plněná mlékem ...

Kagamine Rin - Abstract nonsense cz

5. prosince 2012 v 21:59 | (kunoichi) Nekoni |  moje překlady
Bezohledné předpoklady dělají všechno v mém mozku drobenkou
Plány do budoucna zpívané z olova, sporné fantasy
Otevírám své uši, slyším jejich řeči. Ta holka je opravdu černobílá loutka
Její pán řídí její srdce, proměnná symfonie

Ah, dej na mě cenovku
Ah, abych opakovala rok života, zaokrouhlovala na nejbližší poloviny

To je k ničemu, chci, aby to přestalo, odvrátila jsem tvář od okna
To je nuda, jsem z toho unavená, ale nemám odvahu zemřít
To je k ničemu, chci, aby to přestalo, vstřikuji zápěstí
To je nuda, jsem z toho unavená, jím dort a zhluboka jsem se nadechla

On a všichni ostatní visí, jejich šrouby nejsou nikdy dostatečně pevné
Žijící dvojím životem, přátelství z výroby
Zvyšuji svou anténu, slyším jejich řeči. Ta holka je také mediální opice
Podvodným způsobem podnikám s pronikavým hlasem, prašivá existence

Ah, pojď sem taky
Ach, kolik jsem zabila, zaokrouhluji nahoru na nejbližší poloviny

To je k ničemu, chci, aby to přestalo, cílem mého nože na hrudi
To je nuda, jsem z toho unavená, ale nejsem připravená trpět
To je k ničemu, chci, aby to přestalo, je nasáklá i moje hlava
To je nuda, jsem z toho unavená, ale jen jsem si to myslela

Ah, plazit se jako žebrák
Ach, to je důkaz, že jste hotovi, zaokrouhlení nahoru na nejbližší poloviny

To je k ničemu, chci, aby to přestalo, letím ven na dálnici
To je nuda, jsem z toho unavená, zastavím na půli cesty

To je k ničemu, chci, aby to přestalo. Střílím z pušky do mého chrámu
To je nuda, jsem z toho unavená, ale je to jen klam
Ale chci plakat, je to bolestivé, a nemám nikoho, na kom bych lpěla
Tento hlas je pošetilý, ignoruj ho, na konci jsem nic, ale normální smetí

Určitě bude zítra pršet

Zabilo a chytilo..

5. prosince 2012 v 20:33 | (kunoichi) Nekoni |  VOCALOID ajiné
Tohle je fakt na hlavu xD

Ikarovo srdce - bez srdce

4. prosince 2012 v 19:53 | (neexistující) Nekoni |  Ode mě k vám
Prosím, nečtěte to. Stejně to nepochopíte a vysloužím si jen odsuzování.

Už ze sebe nedokážu vymáčknout verše, i kdybych chtěla. Mizí smysl mojí existence, to, co chci, nemůžu, a to, co nechci, prostě ze zásady a mé hloupé blbosti či odlišnosti nedělám. Jediná věc, která mě ještě dokáže trochu potěšit, jsou písně. Dokážu se ztratit v jejich harmonii... A vlastně jsou to poslední, v čem hrmonii cítím. Nebolí mě nic, přesto je to dost ošklivý pocit. Jako byste se třásli v zimnici, všechno vás pomalinku rozebírá na kousky a ty ničí. Už nerozeznám rozdíl mezi pravdou a lží, už nevím, kdo jsem a čím jsem byla. Zapomněla jsem na svůl úkol a tím i na smysl toho všeho tady. Trpěla jsem od začátku, ale byla jsem silná. Chránila jsem si srdce, i když se pomalu rozpadalo. Poté jsem žila se dvěmi střepy, které bolely, ale nechtěla jsem se jich vzdát. Ale i o ty jsem přišla, a nemůžu se zbavit pocitu, že vlastní vinou. Kdybych k sobě nikoho nepustila, do svého srdce, zůstalo by mi... Což mě přivádí na myšlenku, že srdce samotné je protiklad, možná základ chaosu. Nutí vás, abyste dělali takové nevysvětlitelné hlouposti, jako jsou například city, které jej nakonec zničí a vám zbyde jen prázdnota. Možná... bych byla ráda i za tu bolest. Radši bolest než tenhle chaos beze smyslu a cítění. Jedna malinká část ve mě, co si pořád uvědomuje, že někdy srdce měla, umírá strachem ze mě. Děsí se mého chování, mé chladnosti a teď vede mé prsty. Proč vlastně píšu? Shiranai. Jen z vlastní blbosti. Nesnáším psaní, nebaví mě. a konečně jsem se na chvíli zasekla... Možná se mi mé přání vyplnilo, stát se tím dokonalým tvorem, přestože chaotickým. Docela se bojím podívat do zrcadla. Myslím, že bych zjistila, že oko, které mám vždy schované za vlasy, je červené, zatímco to, které denně ukazuji všem okolo mě, je sice pořád modré jako nebe, ale prázdné a bez výrazu. Do toho zrcadla bych uhodila pěstí a bolest bych necítila. Kdyby někdo přišel, byl by mrtvý a já bych se tomu jen smála. Děsivé, ne? Ať mě nechají být, je to jejich chyba. TO zrcadlo by možná všechno ukončilo... A co takhle to zkusit? Teď jsem se zasekla hodně. Když jsem si svůj text po sobě přečetla, přivedlo mě to na další spoustu myšenek, které jsem však zapomněla dříve, než je stihnu napsat. To, že srdce je zdroj chaosu... Znamenalo by to, že jsem se jíáím nechala tak moc vodit, až mě dostalo sem? ... Ne, takhle to není, chtěla jsem to vyjádřit jinak, ale mé vědomí bliká a já se už nedokážu soustředit... Bojím se pohlénout vlevo od počítače, protože je tam zrcadlo... Bojím se, že by mé myšlenky byly správné a že zrcadlo, srdce a další podivné věci nepatří do harmonie, ale rozšiřují chaos, matou duše a ničí mysl... Mě žádná nezbyla, to vím už nějakou dobu, všechno dělám instinktivně, možná tak jsem tohle dokázala napsat. Ale instinkty v tomhle světě nehrají roli. Tady jsou mi na nic. Proto nemám budoucnost, prostě sem nepatřím, nikdy jsem nepatřila a nikdy patřit nebudu. No, uvidíme, jak dlouho to tu ještě vydržím. Hádám, že už moc dlouho to trvat nebude, a že ani nepomyslím na to, kolik světů svým koncem zničím. Škoda. Ani to slovo vlastně nechápu...

Kagamine Rin - I like you, I love you

3. prosince 2012 v 21:59 | (kunoichi) Nekoni |  moje překlady
Chtělo to tu správnou náladu a trpělivost xD
He-he-he-hej, hej, mohl bys chvilku počkat?
Pokud nemáš čas, promiň
Jen malou, hej, malou chvilku
chtěla bych s tebou mluvit
Co mohu udělat? Jaký to má smysl
Ehm... Jakou hru si zahrajeme?
Slovní hry?
Takže "Ri.." "Ri...n"
Omlouvám se. V tom nejsem moc dobrá
Máš hlad? Chceš něco k jídlu?
Ehm... Já... Vodu nemám
Přestaň se dívat na monitor
Musím předstírat odstup
A pořád pozoruji toho blba
Mám vyschlo v krku a nemohu mluvit
Pfé... Co dělat
Jsem upřímná, vidíš...
To není dobré, ale děsivé jako vždy
Chci vyslovit své pocity
Proč je to tak těžké?
He-he-he-hej, hej, mohl bys minutku počkat?
Pokud nemáš čas, promiň
Jen malou, hej, malou chvilku
chtěla bych s tebou mluvit
Co mohu udělat? Jaký to má smysl
Ehm... ká-ká-kámen, nůžky, papír
Kámen, nůžky, papír a ledová káva, myslím
Omlouvám se, jsem pěkně nudná
Máš hlad? Chceš něco k jídlu?
Ehm... Já... Vodu nemám
Koukni, i když je to náhlé
Je to docela divný pocit, promiň
Možná tě to překvapí
Ale chtěla jsem slyšet, ehm...
Pfé... Co dělat
Jsem upřímná, vidíš...
To není dobré, ale děsivé jako vždy
Chci vyslovit své pocity
Proč je to tak těžké?
Jsem upřímná, vidíš...
J-já, já, já, já...
Hej, ty, ehm...
Já, počkej, promiň, j-já...
Já, já, eh... Hej...
Jsi ten, kterého mám r...
Hej, upřímně %*#, já, ehm
Já, ehm, ehm, hej...
Jsi... Ehm...
Já, promiň, počkej, he-hej
Ehmm, já...
Jsi ten, koho...!
Hej, já, ty jsi ten, koho...
Hej, já, ty jsi ten, koho...
Já tě...
mám,mám,má-mám,má-mám,mám... mám
má-má-má-mám,mám,mám,mám,mám
Mááám, ááá... Promiň, zapomněla jsem
... Počkej!
mám, mám, má-mám, má-má-má-mám
má-má-má-mám,mám... mám... mám... mám
mám tě ráda, miluji tě!